muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis)
Info: Popis druhu se připravuje
Období růstu:Biotop a rozšíření:
Popis:
Klobouk:
Lupeny:
Třeň:
Dužnina:
Výtrusný prach:
Kuchyňské využití:
Vliv na zdraví:
Muchomůrka šiškovitá patří k největším zástupcům rodu Amanita. Vyrůstá od konce června do počátku října a setkat se s ní můžeme v prosvětlených listnatých lesích, parcích, lipových alejích a na dalších podobných místech.
Vyznačuje se robustními a nezaměnitelnými plodnicemi, které poznáme podle bělavě šedých klobouků, pokrytých stejně zbarvenými a snadno smytelnými bradavkami. K dalším charakteristickým znakům patří válcovitý a poměrně mohutný třeň, který je opatřený výrazně třásnitým, avšak v dospělosti pomíjivým prstenem, dále jemně vláknitá šupinkatá hlíza na bázi, a v neposlední řadě také okraj klobouku, který je po celém obvodu často zdobený jemnými útržky véla. Záměna za nějaký jiný druh houby není příliš pravděpodobná. Zaměnit bychom ji mohli snad jen za muchomůrku ježohlavou (Amanita echinocephala), případně za muchomůrku Vittadiniho (Amanita vittadinii).
Využití:
Přestože je jedlá, ke konzumaci se vzhledem k jejímu vzácnému výskytu nedoporučuje.
Možnost záměny za jinou houbu:
muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii):- liší se od sebe jiným povrchem klobouku, třeněm a odlišným pachem dužniny. Muchomůrku šiškovitou poznáme také podle robustnějších plodnic, jejichž klobouk není pokrytý odstátými šupinami.
muchomůrka ježohlavá (Amanita echinocephala):- liší se od sebe především jiným povrchem klobouku a jinou barvou lupenů. Muchomůrku ježohlavou charakterizují jehlanovité bradavky na povrchu klobouku a jemný nazelenalý nádech v bělavých lupenech. Muchomůrka šiškovitá mívá lupeny bělavé až bělavě krémové a její povrch klobouku zdobí přitisklé bradavky.