Jak správně fotit houby?
Houby patří mezi velmi zajímavé a pozoruhodné organismy. Vzhledem k tomu, že překypují í širokou škálou tvarů a barev, je vcelku překvapující, že jsou ze strany fotografů stále poněkud přehlížené a opomíjené. Je pravda, že jejich fotografování není zrovna jednoduché.
Houba vám sice nikam neuteče, jako třeba brouk, ale musíme si uvědomit, že roste mnohdy na fotograficky nevhodných či těžko přístupných místech, např. v tmavém prostředí, ve strmých stráních, na podmáčených lokalitách a při březích vodních toků, vysoko na stromech, v porostu trní, kopřivách a zejména na místech plných různých rušivých elementů. Kde se houbám dobře daří, tam si navíc obvykle libují klíšťata, komáři a jiný bodavý hmyz. Přes to všechno představuje focení hub skvělé odreagování od všedních starostí. Člověk se pohybuje v přírodě, a když se mu navíc povede zvěčnit nějakou zajímavou houbičku, na veškeré útrapy okamžitě zapomene.
Fotografování hub vyžaduje vhodné pomůcky k úpravě okolního prostředí nebo samotné plodnice houby. Nezbytnou součástí pokročilejšího fotografa hub je tzv. „mykokosmetika“, která zahrnuje zejména nůžky a pinzetu. Na nečistoty je také užitečný ofukovací balónek, rozprašovač apod. Hodně důležitý je samozřejmě kvalitní stativ nebo jeho náhražka v podobě menšího vaku naplněného rýží, něco pod sebe (například omyvatelný ubrus) a zejména desky, kterými houby vhodně nasvítíme nebo naopak zastíníme. Tyto desky se dají vyrobit poměrně snadno například ze staré knihy či šanonu tak, že jednu stranu polepíme alobalem a druhou stranu bílým papírem. V určitých situacích (například při focení malých houbiček) můžeme použít i zrcátka. V případě tmavých hub nám může vypomoct vhodná baterka s LED osvětlením.
Světlo hraje při fotografování zásadní roli, a nejinak je tomu samozřejmě při fotografování hub. Ty se nejideálněji zvěčňují, když je mlha nebo zataženo. Na slunci můžeme v některých případech docílit zajímavých, umělecky laděných snímků, avšak nejreálněji zachytíme houby zejména ve stínu. Jak již bylo zmíněno výše, houby rostou často v nežádoucím prostředí, a proto pokud chceme, aby fotografie k něčemu vypadala, je obvykle zapotřebí nejbližší okolí houby citlivě upravit. Někteří fotografové fotí houby bez jakéhokoli zásahu a snaží se je pouze vhodně nasvítit. Není to ani tak tím, že by byli líní, ale jsou si většinou dobře vědomi úžasné aranžérské schopnosti přírody. Pokud narostou plodnice v pěkném prostředí, bývají zpravidla takovéto fotografie nejpůsobivější. Jestliže však chceme fotit houby i s jejich důležitými znaky, obvykle se bez zásahu do jejich prostředí neobejdeme. Abychom pořídili pěkný snímek, měli bychom umět pracovat s vyvážením bílé barvy, které se dá nastavit v podstatě v každém fotoaparátu, zvolit správnou hloubku ostrosti, odhadnout nejlepší vzdálenost od snímaného objektu, v případě potřeby citlivě upravit prostředí houby a zejména vhodně pracovat se světlem.
Houba vám sice nikam neuteče, jako třeba brouk, ale musíme si uvědomit, že roste mnohdy na fotograficky nevhodných či těžko přístupných místech, např. v tmavém prostředí, ve strmých stráních, na podmáčených lokalitách a při březích vodních toků, vysoko na stromech, v porostu trní, kopřivách a zejména na místech plných různých rušivých elementů. Kde se houbám dobře daří, tam si navíc obvykle libují klíšťata, komáři a jiný bodavý hmyz. Přes to všechno představuje focení hub skvělé odreagování od všedních starostí. Člověk se pohybuje v přírodě, a když se mu navíc povede zvěčnit nějakou zajímavou houbičku, na veškeré útrapy okamžitě zapomene.
Fotografování hub vyžaduje vhodné pomůcky k úpravě okolního prostředí nebo samotné plodnice houby. Nezbytnou součástí pokročilejšího fotografa hub je tzv. „mykokosmetika“, která zahrnuje zejména nůžky a pinzetu. Na nečistoty je také užitečný ofukovací balónek, rozprašovač apod. Hodně důležitý je samozřejmě kvalitní stativ nebo jeho náhražka v podobě menšího vaku naplněného rýží, něco pod sebe (například omyvatelný ubrus) a zejména desky, kterými houby vhodně nasvítíme nebo naopak zastíníme. Tyto desky se dají vyrobit poměrně snadno například ze staré knihy či šanonu tak, že jednu stranu polepíme alobalem a druhou stranu bílým papírem. V určitých situacích (například při focení malých houbiček) můžeme použít i zrcátka. V případě tmavých hub nám může vypomoct vhodná baterka s LED osvětlením.
Světlo hraje při fotografování zásadní roli, a nejinak je tomu samozřejmě při fotografování hub. Ty se nejideálněji zvěčňují, když je mlha nebo zataženo. Na slunci můžeme v některých případech docílit zajímavých, umělecky laděných snímků, avšak nejreálněji zachytíme houby zejména ve stínu. Jak již bylo zmíněno výše, houby rostou často v nežádoucím prostředí, a proto pokud chceme, aby fotografie k něčemu vypadala, je obvykle zapotřebí nejbližší okolí houby citlivě upravit. Někteří fotografové fotí houby bez jakéhokoli zásahu a snaží se je pouze vhodně nasvítit. Není to ani tak tím, že by byli líní, ale jsou si většinou dobře vědomi úžasné aranžérské schopnosti přírody. Pokud narostou plodnice v pěkném prostředí, bývají zpravidla takovéto fotografie nejpůsobivější. Jestliže však chceme fotit houby i s jejich důležitými znaky, obvykle se bez zásahu do jejich prostředí neobejdeme. Abychom pořídili pěkný snímek, měli bychom umět pracovat s vyvážením bílé barvy, které se dá nastavit v podstatě v každém fotoaparátu, zvolit správnou hloubku ostrosti, odhadnout nejlepší vzdálenost od snímaného objektu, v případě potřeby citlivě upravit prostředí houby a zejména vhodně pracovat se světlem.