muchomůrka jízlivá (Amanita virosa)
Celá plodnice muchomůrky jízlivé je bílá, vyjma lupenů, které mohou mít nepatrný krémový nádech. Lupeny mají jemně vločkaté ostří a bývají poměrně dlouho ukryté pod tenkým, vatovitě blanitým velem.
Červenec - Říjen
Biotop a rozšíření:
Roste nepříliš hojně v jehličnatých i listnatých lesích, nejčastěji pod smrky a buky. Objevuje se většinou roztroušeně v menších skupinkách a upřednostňuje lokality s kyselým podložím ve vyšších polohách.
Popis:
Klobouk: 40-110 mm široký, zprvu téměř vždy vejčitý s podvinutým okrajem, později tupě kuželovitý, poté zvonovitý, ve stáří až ploše rozložený, často asymetrický, za vlhka lepkavý, za sucha hladký a matný, v mládí bílý, v dospělosti na temeni někdy bělavě krémový.
Lupeny: 5-10 mm vysoké, volné až odsedlé, poměrně husté, tenké, na ostří jemně vločkaté, v mládí celé zahalené tenkým vatovitě blanitým velem, ze kterého se později vytváří bílý převislý prsten.
Třeň: 80-150(-200) x 10-35 mm velký, válcovitý, na bázi hlízovitě rozšířený, v mládí plný, v dospělosti někdy mírně dutý, na povrchu víceméně pokrytý růžicovitě poskládanými šupinami, opatřený tlustě blanitou bělavou pochvou.
Dužnina: Měkce masitá, bílá, na řezu neměnná, s nasládlou chutí a vůní po směsici medu a brambor.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Smrtelně jedovatá houba.
Možnost záměny za jinou houbu:
bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites):- muchomůrku jízlivou odlišíme od bedly zardělé díky vejčitému tvaru mladých klobouků, šupinatému třeni, jinému prstenu a přítomností pochvy.
kukmák okázalý (Volvariella gloiocephala):- muchomůrku jízlivou charakterizuje třeň s vláknitě odstálými šupinami, vejčitý tvar klobouku mladých plodnic a přítomnost bělavého prstenu. U kukmáků okázalého prsten absentuje, tvar klobouku je v mládí kuželovitý a třeň je pouze jemně vláknitý.
muchomůrka šedivka bílá (Amanita excelsa f. alba):- muchomůrku jízlivou prozradí povrch třeně s vláknitě odstálými a růžicovitě poskládanými šupinami, vejčitý tvar klobouku s obvykle hladkým povrchem a zejména nerýhovaný prsten a pochva na bázi třeně. Bílá šedivka má povrch třeně hladký nebo jemně přitiskle šupinkatý a nemá pochvu.
muchomůrka zelená (Amanita phalloides):- muchomůrka jízlivá vyrůstá spíše ve vyšších polohách, její plodnice jsou téměř čistě bílé a vyznačují se velice tenkým jemným velem a šupinatým třeněm, zatímco muchomůrka zelená vyrůstá obvykle v nížinách, její plodnice jsou bílé a velum je kompaktnější.
Další možnost záměny:
- velmi vzácná muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea) lišící se robustnějšími plodnicemi a zcela odlišným pachem dužniny po rybách.