Období růstu:
Červen - Říjen

Biotop a rozšíření:
Roste hojně, jednotlivě i ve skupinách, zejména v listnatých či smíšených lesích pod duby, buky, habry, ale i jinými listnáči, vzácněji také na mechatých lokalitách pod smrky.
Vyskytuje se od nižších poloh po pahorkatiny.

Popis:
Klobouk: 50-120 mm široký, zprvu klenutý, později až téměř plochý, radiálně vláknitý, hladký a barevně dosti variabilní. Může být téměř čistě bílý (var. alba), světle, tmavě, či olivově zelený, žlutozelený nebo dokonce zelenohnědý.
Lupeny: 5-12 mm vysoké, volné, poměrně husté a trvale bílé.
Třeň: 70-180 x 15-35 mm velký, válcovitý, v mládí plný, v dospělosti někdy mírně dutý, nepříliš pevný, bělavý nebo zelenohnědě melírovaný, opatřený poměrně výrazným, bílým blanitým prstenem (může být hladký i rýhovaný) a nepřehlédnutelnou bělavou pochvou.
Dužnina: Bílá, pod pokožkou klobouku žlutozelená, s lahodnou chutí a nenápadnou, avšak poměrně příjemnou vůní, která při zasychání připomíná vůni medu.
Výtrusný prach: Bílý.

Kuchyňské využití:
Smrtelně jedovatá.

Důležité upozornění:
Pokud člověk zjistí, že pozřel muchomůrku zelenou, je nutné co nejdříve přivolat lékaře a vyvolat zvracení. K smrtelné otravě dospělého člověka stačí někdy pouze jedna jediná plodnice! Velké nebezpečí této houby tkví v pozdějších příznacích otravy, které se obvykle projevují, když už se jed vstřebává v organismu, zhruba po 8 hodinách od požití. K typickým příznakům patří únava, žaludeční nevolnost, průjem, bolest hlavy a mrazení. Tyto stavy se postupně zhoršují a dochází k dehydrataci organismu. Po 3 až 4 dnech nastává úleva a odeznění zvracení a průjmů. Brzy poté ovšem dochází k selhání jater a ledvin, postižený upadá do bezvědomí a svůj boj o život může bohužel občas i prohrát. V dnešní době se toto naštěstí neděje často, za což vděčíme lékařům a moderní vědě. V současné době již existují některé více či méně efektivní způsoby léčby, přičemž jednou z nejúčinnějších metod se jeví postup slovenského vědce a lékaře, profesora Svetozára Dluholuckého, který praktikuje léčbu pomocí vhodných infuzí a dokáže postiženého člověka zcela vyléčit, aniž by měl do budoucna nějaké trvalé následky.

Vliv na zdraví:
Přímé použití této houby je samozřejmě nesmyslné, nicméně kromě amanitinů a faloidinů obsahuje muchomůrka zelená i další cyklické peptidy, z nichž je nejvýznamnější antamanid, který vykazuje protirakovinný účinek in vitro i in vivo. Zajímavé je, že se antamanid váže na membránách na stejné struktuře jako amanitiny, a působí tak de facto jako protijed. Jedná se o stejný transportní systém, na nějž se váže imunosupresní cyklický peptid cyklosporin, který je nezbytným lékem při transplantacích orgánů a léčí i řadu autoimunitních chorob, jako je Crohnova nemoc, revmatoidní artritida nebo psoriáza.
Zdroj: Radomír Socha, Alexandr Jegorov - Encyklopedie léčivých hub, r. 2014

Možnost záměny za jinou houbu: