muchomůrka šedivka bílá (Amanita excelsa f. alba)
Celé plodnice této muchomůrky jsou bílé. Důležitý znak představuje návlekovitě protažený, na svrchní straně rýhovaný prsten.
Červen - Říjen
Biotop a rozšíření:
Roste vzácně v jehličnatých, řidčeji i listnatých lesích, zejména na kyselých půdách pod smrky. Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinách a upřednostňuje vyšší polohy.
Popis:
Klobouk: 40-80(-120) mm široký, zprvu polokulovitý, později vyklenutý, v dospělosti plochý, někdy až vmáčklý, s okrajem hladkým, v mládí spojeným s vrcholem třeně bílým blanitým velem.
Pokožka: Tenká, hladká, matná, bílá, na povrchu posetá drobnými bělavými až bělavě krémovými šupinkami.
Lupeny: 4-8 mm vysoké, zúženě připojené až volné, husté, tenké, jemně měkké, bělavé, na ostří jemně vločkaté.
Třeň: 50-90(-120) x 12-25 mm velký, válcovitý, v horní části zúžený na bázi často zřetelně řepovitě nebo kyjovitě rozšířený a kořenující, v mládí plný, v dospělosti někdy nepatrně rourkovitě dutý, na povrchu nad prstenem rýhovaný, pod ním hladký nebo jemně přitiskle šupinkatý, bílý.
Prsten: Blanitý, bílý, směrem ke klobouku návlekovitě protažený, na svrchní straně svisle rýhovaný, vespod jemně vločkatý.
Dužnina: Měkce masitá, bílá, při poranění po delší době zrzavě hnědnoucí, s nenápadným ředkvově zemitým pachem a mírně nasládlou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Je jedlá, ale ke konzumaci se vzhledem k pachu dužniny a vzácnějšímu výskytu nedoporučuje.
Možnost záměny za jinou houbu:
muchomůrka šedivka (Amanita excelsa):- liší se od sebe pachem dužniny a zejména jiným zbarvením. Muchomůrka šedivka je zbarvená v šedých odstínech a vyznačuje se pachem po sklepu s bramborami, zatímco plodnice bílé formy jsou celistvě bílé a jejich pach je nenápadně zemitě ředkvový.
muchomůrka citronová bílá (Amanita citrina var. alba):- liší se zejména jiným prstenem, který je u bílé šedivky zpočátku návlekovitě protažený a na svrchní straně zřetelně rýhovaný, zatímco u bílé muchomůrky citronové je hladký nebo jen nepatrně rýhovaný a není návlekovitý.
muchomůrka jízlivá (Amanita virosa):- muchomůrku jízlivou prozradí povrch třeně s vláknitě odstálými a růžicovitě poskládanými šupinami, vejčitý tvar klobouku s obvykle hladkým povrchem a zejména nerýhovaný prsten a pochva na bázi třeně. Bílá šedivka má povrch třeně hladký nebo jemně přitiskle šupinkatý a nemá pochvu.
Další možnost záměny:
- muchomůrka zelená bílá (Amanita phalloides var. alba) a muchomůrka jarní (Amanita verna) lišící se zejména přítomností pochvy.
- velmi vzácná muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea) lišící se zejména zcela odlišným pomíjivým prstenem a pachem dužniny po rybách.
- velmi vzácná muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea) lišící se zejména zcela odlišným pomíjivým prstenem a pachem dužniny po rybách.