Období růstu:
Červen - Říjen

Biotop a rozšíření:
Poměrně hojná houba vyrůstající ve vlhkých jehličnatých nebo smíšených lesích na kyselejších podkladech, zejména v mechu, borůvčí nebo vřesu. Objevuje se téměř výhradně pod smrky, se kterými žije v symbióze a roste od nížin až po vysokohorský stupeň. Upřednostňuje vyšší polohy.

Popis:
Klobouk: 35-80 mm široký, v mládí polokulovitý a zaobleně podvinutý, později plochý až vmáčklý, v dospělosti dosti křehký a na okraji krátce rýhovaný, na povrchu lysý, lesklý, za vlhka slizký a lepkavý, zprvu krvavě nebo třešňově červený, u dospělých plodnic někdy lokálně vybledle nažloutlý, s tenkou, do poloviny poloměru klobouku slupitelnou pokožkou.
Lupeny: 4-8 mm vysoké, zúženě připojené až volné, zpočátku husté, později prořídlé, tenké, na okraji klobouku zaoblené, dlouho bílé, v dospělosti někdy s nepatrným smetanově nažloutlým nádechem.
Třeň: 40-80 x 10-20 mm velký, válcovitý nebo nepatrně kyjovitý, zprvu plný, později houbovitě změklý, křehký, podélně jemně vrásčitý, bílý, na bázi někdy nažloutlý.
Dužnina: Bílá, na řezu neměnná, pod pokožkou klobouku načervenalá, ve stáří někdy nenápadně nažloutlá, s nenápadnou ovocnou vůní a silně palčivou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.

Kuchyňské využití:
Nejedlá houba způsobující střevní obtíže, provázené úporným zvracením.

Zajímavost:
Holubinky nezahrnují žádný nebezpečný jedovatý druh a dají se velmi dobře poznávat. Patří mezi jednoduché pestrobarevné houby, jejichž třeň nezdobí prsten nebo pochva. Pokud si nejsme jisti, že jsme sebrali holubinku, stačí rýpnout do třeně plodnice, a jestliže vyrýpneme celistvý kousek dužniny a nepoteče z něho mléko, neměli bychom se v určení rodu zmýlit. Holubinky se vyznačují kulovitými buňkami (tzv. sférocysty), díky čemuž se jejich třeň při odrýpnutí vláknitě netřepí. Tento znak je typický také pro ryzce, ty se však liší přítomností mléka. Když tedy díky sférocystám odhalíme holubinku a nejsme si jisti jejím přesným určením, můžeme plodnici ochutnat, a pokud nás nezačne během několika vteřin pálit na jazyku, je možné ji bez obav využít. Holubinky, které jsou naopak palčivé, hořké či nějak nechutné, z našeho jídelníčku vyškrtneme. Pokud bychom ochutnali vrhavku, tak v našem košíku zcela jistě neskončí. Její dužnina je palčivá jako feferonka, na což hbitě zareaguje každý jazyk.

Možnost záměny za jinou houbu: