Září - Prosinec
Biotop a rozšíření:
Roste velice hojně, často ve skupinách nebo v čarodějných kruzích, v listnatých i jehličnatých lesích, na lokalitách s vyšším obsahem dusíku. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.
Popis:
Klobouk: 50-200(-250) mm široký, v mládí vyklenutý s podvinutým okrajem, později rozprostřený s častým širokým a nízkým hrbolem, v dospělosti někdy až vmáčklý, většinou zvlněný, hladký, lysý, v mládí jemně bělavě ojíněný, suchý, matný, postupně olysávající, bělavě šedý, popelavě šedý, šedobéžový až šedohnědý, na středu obvykle tmavší.
Lupeny: 4-8 mm vysoké, připojené až krátce sbíhavé, husté, od dužniny snadno oddělitelné, zprvu bělavé, později smetanově nebo krémově nažloutlé.
Třeň: 50-120 x 15-35 mm velký, válcovitý až kyjovitý, na bázi obvykle hlízovitě rozšířený, v mládí plný, později houbovitě změklý, na povrchu za sucha zpočátku ojíněný, podélně vláknitý, hladký nebo nepatrně brázditý, bělavý, šedobělavý, šedohnědý nebo bělavě nahnědlý.
Dužnina: Tlustě masitá, v mládí poměrně pružná, bělavá, na řezu neměnná, s výraznou nasládlou vůní a nakyslou chutí.
Výtrusný prach: Bělavě žlutavý.
Kuchyňské využití:
Jedlá houba, ze které se dají připravit vynikající řízky nebo falešné zavináče. Do ostatních pokrmů není vzhledem k výrazné vůni dužniny příliš vhodná. Konzumují se pouze malé nebo středně velké plodnice.
Tržní využití:
Jen mladé plodnice.
Vliv na zdraví:
Obsahuje látky s antibakteriálními, protirakovinnými a imunostimulačními účinky. Za zmínku stojí zejména CNL lektin, který potlačuje množení leukemických T-buněk a stimuluje dendritické buňky (DCs). Z této houby byl také izolován tzv. nebularin, jenž se vykazuje antifungálními účinky a působí např. proti bakteriím TBC.
Zajímavost:
Ze starých plodnic mlženek může vzácně vyrůstat kukmák parazitický (Volvariella surrecta).
Možnost záměny za jinou houbu:

- závojenka olovová vyrůstá spíše přes léto a upřednostňuje zásadité podloží, zatímco mlženkám se daří pozdě na podzim a svědčí jim prostředí bohatší na dusík. Obě houby se také liší odlišnou vůní dužniny a částečně i jiným zbarvením, což se týká zejména lupenů.



- Čirůvka zamlžená vyrůstá v trávě a většinou mimo les, zatímco mlženka se objevuje obvykle v lese ve spadu listí. Strmělka mlženka mívá navíc robustnější a masitější plodnice s odlišnou vůní dužniny.
Další možnost záměny:
- jedlá běločechratka bělostná (Clitocybe candida), jejíž klobouk je obvykle bělejší, není až tak masitý a dužnina se liší odlišnou vůní.
- jedlá strmělka kyjonohá (Ampulloclitocybe clavipes) lišící se drobnějšími plodnicemi, obvykle bělavě krémovým zbarvením, kyjovitým třeněm a jinou vůní dužniny.
- jedlá strmělka šedoplstnatá (Clitocybe alexandri) vyrůstající vzácně na zásaditých, případně neutrálních podkladech a lišící se bělavě okrovým až okrově nahnědlým zbarvením plodnic a spíše ovocnou vůní dužniny.
- jedlá strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa) lišící se zejména mladými plodnicemi, jejichž klobouk bývá opatřený výrazným tupým hrbolem.
- jedlá strmělka kyjonohá (Ampulloclitocybe clavipes) lišící se drobnějšími plodnicemi, obvykle bělavě krémovým zbarvením, kyjovitým třeněm a jinou vůní dužniny.
- jedlá strmělka šedoplstnatá (Clitocybe alexandri) vyrůstající vzácně na zásaditých, případně neutrálních podkladech a lišící se bělavě okrovým až okrově nahnědlým zbarvením plodnic a spíše ovocnou vůní dužniny.
- jedlá strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa) lišící se zejména mladými plodnicemi, jejichž klobouk bývá opatřený výrazným tupým hrbolem.