Období růstu:
Červenec - Listopad

Biotop a rozšíření:
Roste poměrně hojně na tlejícím dřevě jehličnanů, zejména smrků a borovic, velmi vzácně i na dřevě listnáčů, Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinkách, nejčastěji u pařezů, ze skrytých kořenů a silně tlejících kmenů. Objevuje se od nížin až po horský stupeň a upřednostňuje kyselé ekosystémy.

Popis:
Klobouk: 50-150(-180) mm široký, zprvu kuželovitě zvonovitý s podvinutým okrajem, později ploše vyklenutý, obvykle na temeni tupě vyhrblý, suchý, matný, na žlutém podkladu zřetelně červenofialově plstnatě šupinkatý.
Lupeny: 4-10 mm vysoké, zúženě připojené až volné, husté, sírově žluté, zlatožluté, v dospělosti slámově žluté až rezavě naoranžovělé, s jemně vločkatým ostřím.
Třeň: 50-120(-150) x 10-25(-45) mm velký, obvykle válcovitý, někdy kyjovitý či břichatý, pevný, v mládí plný, později většinou částečně dutý, suchý, matný, na žlutém podkladu stejně jako klobouk červenofialově plstnatě šupinkatý.
Dužnina: Pevně masitá, stářím měknoucí, světle žlutá až žlutá, s mírnou chutí a zatuchlým pachem.
Výtrusný prach: Bílý.

Kuchyňské využití:
Přestože je tato krásná houba v některých atlasech uváděná jako jedlá, není příliš chutná a může dokonce způsobovat zažívací obtíže. Byly v ní zjištěny i některé toxické metabolity, takže ji někteří odborníci řadí k jedovatým houbám.

Vliv na zdraví:
V šafránce červenožluté byly zjištěné některé prospěšné aminokyseliny a kyseliny. Za zmínku stojí například glutamin mající velkou roli při udržování rovnováhy dusíku v organismu.

Možnost záměny za jinou houbu: