Červen - Listopad
Biotop a rozšíření:
Vyrůstá v jehličnatých i listnatých lesích, křovinách, parcích a na dalších místech, obvykle ze země, ale někdy i ze zbytků dřeva. Objevuje se jednotlivě i ve skupinách a vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.
Popis: Plodnice: 25-90 mm vysoké a 20-40 mm široké s kulovitou nebo mírně zploštělou horní plodnou částí a válcovitým, směrem k bázi zužujícím se třeněm. Povrch je jemně ostnitý, v mládí bílý, později bělavě šedý, v dospělosti až šedohnědý nebo okrově nahnědlý. Ostny jsou kuželovité, 1-2 mm vysoké a bývají olemovány drobnými zrnky, jež při doteku snadno odpadávají. Gleba je zpočátku bílá a pevně dužnatá, později měkne, zbarvuje se do žlutoolivova a ve stáří prašně vatovatí a hnědne.
Výtrusný prach: Hnědoolivový.
Kuchyňské využití:
Dá se využít do směsi nebo nakrájet na drobné plátky a osmahnout.
Vliv na zdraví:
Pýchavka obecná obsahuje nezanedbatelné množství železa, manganu a zinku. Vyznačuje se antioxidačními, antifungálními a zejména silnými antimikrobiálními účinky. V lidovém léčitelství se využívala stejně jako pýchavka obrovská (Langermannia gigantea) k zástavě krvácení menších ran.
Poznámka:
V podstatě všechny druhy pýchavek představují jedlé a dobře poznatelné houby. Ke konzumaci se však doporučují pouze mladé plodnice, které jsou uvnitř bílé. Starší plodnice s nazelenalým či nažloutlým teřichem již k jídlu nejsou vhodné.
Možnost záměny za jinou houbu:
pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriforme):
- pýchavka obecná vyrůstá ze země, dosahuje obvykle větších rozměrů a na povrchu je zdobená až 2 mm dlouhými, později odpadávajícími ostny. Pýchavka hruškovitá bývá menší, vyrůstá obvykle trsnatě ze dřeva, její povrch je spíše jemně zrnitý, vyznačuje se hruškovitým tvarem plodnic a po vytržení také přítomností myceliových provazců (kořínků).
- pýchavka obecná vyrůstá ze země, dosahuje obvykle větších rozměrů a na povrchu je zdobená až 2 mm dlouhými, později odpadávajícími ostny. Pýchavka hruškovitá bývá menší, vyrůstá obvykle trsnatě ze dřeva, její povrch je spíše jemně zrnitý, vyznačuje se hruškovitým tvarem plodnic a po vytržení také přítomností myceliových provazců (kořínků).
pestřec obecný (Scleroderma citrinum):
- pýchavka obecná má na povrchu drobné ostny se zrnky, což u pestřce obecného neplatí. Ten se liší také kožovitě tuhou pokožkou a barvou teřichu, který se brzy zbarvuje do černa.
- pýchavka obecná má na povrchu drobné ostny se zrnky, což u pestřce obecného neplatí. Ten se liší také kožovitě tuhou pokožkou a barvou teřichu, který se brzy zbarvuje do černa.
Další možnost záměny:
Záměna je možná za další druhy pýchavek a také za prášivky (Bovista), což jsou všechno jedlé houby.