Období růstu:
Červen - Listopad
Biotop a rozšíření:
Vyrůstá velmi hojně na ztrouchnivělých pařezech, padlých kmenech a pahýlech listnatých i jehličnatých stromů, zejména buků a smrků. Objevuje se nejčastěji ve větších nahloučených skupinách a setkat se s ní můžeme od nižších poloh až po horský stupeň.
Popis: Plodnice: 20-60 mm vysoké, v horní části 15-40 mm, v třeňové zužující se části 10-15 mm široké, hruškovité až protáhle kyjovité, nahoře zaoblené nebo mírně vyhrblé, v mládí bílé, pokryté měkkými bělavými zrnky, později šedohnědé, okrově nahnědlé až hnědé s tvrdšími hnědavými zrnky. Třeňová část je zúženě válcovitá, zprvu bělavá a v horní části někdy pokrytá nízkými ostnitými bradavkami, později hnědnoucí a nahoře často vrásčitá až brázditá, na bázi po vytržení plodnice většinou opatřena myceliovými provazci.
Dužnina: Zprvu pružně masitá a bílá, později změklá, v teřichu žlutoolivová až hnědoolivová, na bázi ve sterilní komůrkaté části i v dospělosti bělavá nebo bělavě krémová, na řezu neměnná, s mírnou chutí a nenápadným pachem po svítiplynu.
Výtrusný prach: Hnědoolivový.
Kuchyňské využití:
Je jedlá, ale méně chutná. Využít se dá do směsi, přičemž ke konzumaci jsou vhodné pouze mladé plodnice.
Vliv na zdraví:
Byly v ní objeveny látky s protirakovinnými, antibakteriálními a antifungálními účinky.
Červen - Listopad
Biotop a rozšíření:
Vyrůstá velmi hojně na ztrouchnivělých pařezech, padlých kmenech a pahýlech listnatých i jehličnatých stromů, zejména buků a smrků. Objevuje se nejčastěji ve větších nahloučených skupinách a setkat se s ní můžeme od nižších poloh až po horský stupeň.
Popis: Plodnice: 20-60 mm vysoké, v horní části 15-40 mm, v třeňové zužující se části 10-15 mm široké, hruškovité až protáhle kyjovité, nahoře zaoblené nebo mírně vyhrblé, v mládí bílé, pokryté měkkými bělavými zrnky, později šedohnědé, okrově nahnědlé až hnědé s tvrdšími hnědavými zrnky. Třeňová část je zúženě válcovitá, zprvu bělavá a v horní části někdy pokrytá nízkými ostnitými bradavkami, později hnědnoucí a nahoře často vrásčitá až brázditá, na bázi po vytržení plodnice většinou opatřena myceliovými provazci.
Dužnina: Zprvu pružně masitá a bílá, později změklá, v teřichu žlutoolivová až hnědoolivová, na bázi ve sterilní komůrkaté části i v dospělosti bělavá nebo bělavě krémová, na řezu neměnná, s mírnou chutí a nenápadným pachem po svítiplynu.
Výtrusný prach: Hnědoolivový.
Kuchyňské využití:
Je jedlá, ale méně chutná. Využít se dá do směsi, přičemž ke konzumaci jsou vhodné pouze mladé plodnice.
Vliv na zdraví:
Byly v ní objeveny látky s protirakovinnými, antibakteriálními a antifungálními účinky.
Možnost záměny za jinou houbu:
pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum):
- pýchavka obecná vyrůstá ze země, dosahuje obvykle větších rozměrů a na povrchu je zdobená až 2 mm dlouhými, později odpadávajícími ostny. Pýchavka hruškovitá bývá menší, vyrůstá obvykle trsnatě ze dřeva, její povrch je spíše jemně zrnitý, vyznačuje se hruškovitým tvarem plodnic a po vytržení také přítomností myceliových provazců (kořínků).
- pýchavka obecná vyrůstá ze země, dosahuje obvykle větších rozměrů a na povrchu je zdobená až 2 mm dlouhými, později odpadávajícími ostny. Pýchavka hruškovitá bývá menší, vyrůstá obvykle trsnatě ze dřeva, její povrch je spíše jemně zrnitý, vyznačuje se hruškovitým tvarem plodnic a po vytržení také přítomností myceliových provazců (kořínků).
Další možnost záměny:
Méně zkušení houbaři mohou tento druh zaměnit za ostatní druhy pýchavek, případně za neškodné prášivky (Bovista), které se liší víceméně kulatým tvarem celých plodnic a jejich obalem.