Info: Popis druhu se připravuje
Období růstu:Biotop a rozšíření:
Popis:
Klobouk:
Lupeny:
Třeň:
Dužnina:
Výtrusný prach:
Kuchyňské využití:
Vliv na zdraví:
Muchomůrka citronová představuje velmi hojnou jedovatou houbu, rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích. Objevuje se nejčastěji pozdě na podzim, přičemž v některých letech se s ní můžeme setkávat dokonce ještě v prosinci. Vyznačuje se bledě žlutým nebo zelenkavě žlutým, až 90 mm širokým kloboukem se žlutými až žlutohnědými bradavkami, volnými, středně hustými a bělavými až bělavě nažloutlými lupeny, a jemně vláknitým, bělavým až nažloutlým třeněm, zdobeným nepřehlédnutelným blanitým prstenem. K jejím dalším charakteristickým znakům patří výrazná polokulovitá, na vrcholu jakoby odříznutá hlíza a bělavá dužnina, jež je cítit po syrových bramborách. Záměna je možná za podobně zbarvenou muchomůrku slámožlutou (Amanita gemmata), která se liší spíše příjemnou vůní dužniny a méně výraznou hlízou a prstenem, a za bílou formu muchomůrky citrónové (Amanita muscaria var. alba), lišící se celistvě bělavými plodnicemi. Méně zkušení houbaři by ji mohli zaměnit i za muchomůrku zelenou (Amanita phalloides).
Využití:
Řadíme ji k jedovatým houbám, které způsobují nepříjemné žaludeční otravy a srdeční problémy. Obsahuje ropuší jed bufotenin, který se nachází i v muchomůrce porfýrové (Amanita porphyria).
Možnost záměny za jinou houbu:


- liší se od sebe částečně jiným zbarvením a jinou vůní dužniny. Muchomůrka citrónová je cítit po bramborách, zatímco muchomůrka slámožlutá voní spíše příjemně houbově. Muchomůrku citrónovou navíc prozradí výraznější hlíza a prsten.


- obě tyto muchomůrky mohou být někdy podobně zbarvené, rozlišit se ale dají poměrně snadno. Muchomůrku zelenou charakterizuje bělavá pochva (kalich smrti), zatímco muchomůrku citrónovou výrazná hlíza.


- tyto muchomůrky od sebe rozlišíme díky jejich barvě plodnic. Muchomůrka citrónová bývá bledě žlutá až citrónově žlutá, zatímco plodnice variety alba bývají pochopitelně bílé.