Červenec - Září
Biotop a rozšíření:
Vyrůstá velmi vzácně v teplých listnatých lesích pod některými duby a kaštanovníky, výjimečně i pod buky nebo borovicemi. Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinách na kyselých, neutrálních či mírně zásaditých půdách v nejteplejších oblastech naší země.
Popis:
Klobouk: 50-140(-190) mm široký, zprvu polokulovitý až kulovitý a v raném stadiu zcela nebo částečně zahalený bílým blanitým obalem, později vyklenutý až rozložený, na okraji zřetelně rýhovaný, na povrchu lysý, hladký, oranžově červený, později oranžový až žlutooranžový.
Lupeny: 7-16 mm vysoké, volné až odsedlé, husté, tenké, v mládí bělavě žluté, později zlatožluté.
Třeň: 60-150 x 15-30 mm velký, válcovitý nebo kyjovitý, v dospělosti rourkovitě dutý, na povrchu jemně vločkatý, žlutý až zlatožlutý, opatřený stejně zbarveným převislým, na svrchní straně rýhovaným prstenem a na bázi výraznou bílou pochvou.
Dužnina: Bělavá nebo bělavě nažloutlá, pod kloboukem až zlatožlutá, na řezu neměnná, s příjemnou houbovou vůní a lahodnou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Velmi chutná houba s jemnou chutí, jejíž sběr je ale u nás zakázaný. Vysoce ceněná je zejména v Itálii, kde si na ní pochutnávali již římští císaři.
Vliv na zdraví:
Obsahuje některé prospěšné látky, ve vyšší míře zejména kyselinu askorbovou.
Možnost záměny za jinou houbu:
muchomůrka šafránová (Amanita crocea):
- muchomůrka císařka má lupeny, třeň a prsten zbarvené žlutě, což u bezprstenné muchomůrky šafránové neplatí.
- muchomůrka císařka má lupeny, třeň a prsten zbarvené žlutě, což u bezprstenné muchomůrky šafránové neplatí.
Další možnost záměny:
- velmi podobná a rovněž jedlá muchomůrka (Amanita jacksonii) vyrůstající v některých částech Severní Ameriky a lišící se zejména mladšími plodnicemi, které mají vejčitý tvar klobouku.