Období růstu:
Červenec - Listopad

Biotop a rozšíření:
Objevuje se v jehličnatých i listnatých lesích, ale i v parcích, na hřbitovech a na dalších místech pod vysázenými stromy, především pod břízami a smrky. Vyrůstá většinou ve skupinách a vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Popis:
Klobouk: 40-150 mm široký, zprvu vyklenutý, později plochý až vmáčklý, většinou částečně zprohýbaný, na okraji až do dospělosti zřetelně podvinutý a často rýhovaný, na povrchu někdy s tmavými dolíčky, zprvu jemně plstnatý, později olysávající až lesklý, za vlhka lepkavý, hnědý, rezavě hnědý až okrový.
Lupeny: 3-6 mm vysoké, sbíhavé, husté, žilnatě pospojované, vidlené, zprvu bledě okrové, později hnědavé až rezavě hnědé.
Třeň: 40-80 x 08-20 mm velký, válcovitý nebo mírně kyjovitý, plný, tuhý, zpočátku bledohnědý, později okrový až rezavě hnědý.
Dužnina: Vybledle okrově načervenalá, při poranění a na řezu červenohnědnoucí, s příjemnou houbovou vůní a mírně nakyslou až svíravou chutí.
Výtrusný prach: Okrově hnědý.

Kuchyňské využití:
Dříve byla považována za vynikající jedlou houbu, ale v současné době se řadí mezi jedovaté druhy. Nebyly v ní objeveny žádné toxické látky a nezpůsobuje pravé otravy, ale při opakovaném konzumování může u některých lidí vyvolávat autoimunitní alergické reakce. K prvním nepříjemným příznakům těchto reakcí patří třesavka, pocit úzkosti, vysoká teplota a bolesti ve spodní části zad. Tyto projevy jsou předzvěstí akutního selhání ledvin, což může znamenat i smrt. K těmto reakcím může dojít až po několikaleté konzumaci!

Zajímavost:
O tom, jak je tato houba nebezpečná, se bohužel na vlastní kůži přesvědčil také německý mykolog Julius Schäffer. Zhruba hodinu po konzumaci pocítil první potíže, které se postupně zhoršovaly, takže musel být přijat do nemocnice. Během necelých 3 týdnů zemřel na selhání ledvin.

Možnost záměny za jinou houbu: