Květen - Listopad
Biotop a rozšíření:
Patří k nejkrásnějším houbám, se kterými se můžeme setkat na nehnojených loukách, pastvinách, v zahradách a dokonce i v listnatých lesích. Roste nepříliš hojně, většinou ve skupinách, obvykle v nižší trávě a mechu. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.
Popis:
Klobouk: 15-30(-50) mm široký, zprvu tupě kuželovitý nebo vejčitý, později zvoncovitý, v dospělosti až plochý a na temeni často tupě vyhrblý, slizký, lesklý, někdy hygrofánní, na okraji prosvítavě rýhovaný, barevně variabilní, v mládí většinou tmavě brčálově zelený, brzy od temene žloutnoucí, prolínavě žlutozelený, okrově narůžovělý či naoranžovělý, někdy i vícebarevný.
Lupeny: 2,5-5 mm vysoké, připojené až krátce sbíhavé, zprvu středně husté, později prořídlé, břichaté, prostřídané menšími lupínky, žlutozelené, žluté až žlutooranžové, na ostří světlejší.
Třeň: 30-70 x 3-8 mm velký, válcovitý, vřetenovitý, někdy uprostřed s výraznou brázdou, často zakřivený nebo zaobleně zprohýbaný, rourkovitě dutý, v mládí jakoby vatovitě vyplněný, hladký, slizký, lesklý, v horní části většinou zelený, níže žlutozelený, na bázi žlutý až žlutooranžový.
Dužnina: Tence masitá, křehká, za vlhka stejně zbarvená jako povrch plodnice, při zasychání bělající, na řezu neměnná, s nenápadnou vůní a mírnou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Nejedlá houba.
Vliv na zdraví:
Byly v ní zjištěny látky s protirakovinnými účinky.
Možnost záměny za jinou houbu:
- záměna za jiný druh není příliš pravděpodobná. I starší plodnice mívají alespoň náznak zelené barvy v horní části třeně, čímž se od ostatních druhů voskovek liší.