Období růstu:
Květen - Červenec

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá v prosvětlených listnatých lesích, sadech a parcích, pod lípami, habry, buky a lískami. Objevuje se nepříliš hojně až vzácně, většinou ve skupinách na lokalitách se zásaditým podložím. Upřednostňuje nižší polohy.

Popis:
Klobouk: 30-80(-120) mm široký, v mládí výrazně tupě kuželovitý, podvinutý, bělavý až slámově nažloutlý, později zvoncovitý až téměř rozprostřený, výrazně radiálně vláknitý, na okraji paprsčitě protrhaný a postupně červenající.
Lupeny: 5-9 mm vysoké, středně husté, zúženě připojené až volné, zprvu béžově šedé, později šedohnědé, olivově hnědé až okrově hnědé, na nerovném ostří bělavě vločkaté, při poranění cihlově červenající.
Třeň: 30-90(-120) x 8-20 mm velký, válcovitý, plný, vláknitý, pod kloboukem často jemně vločkatý, bílý, v dospělosti postupně červenající.
Dužnina: Tence masitá, bělavá, na poraněných místech či na řezu po dlouhé době červenající, s mírnou chutí a jemnou medovou vůní, která se později mění v zatuchle nasládlý pach.
Výtrusný prach: Světle okrově hnědý.

Kuchyňské využití:
Smrtelně jedovatá houba.

Upozornění:
Vláknice představují nebezpečnou skupinu hub zahrnující několik jedovatých druhů. Na rozdíl od muchomůrek nebo závojenek neobjevíme v jejich řadách žádnou chutnou a jedlou houbu, kterou bychom mohli využít. Způsobují velmi těžké a nepříjemné otravy muskarinového typu projevující se silným pocením a sliněním (otrávený člověk dokáže vyslinit až dva litry slin), nevolností, celkovou slabostí, třesem, poruchami vidění a srdečního rytmu a v některých případech i astmatickými potížemi. První příznaky otravy se projevují velmi brzy, někdy dokonce již během jídla. Takovéto brzké otravy způsobují obvykle houby obsahující muskarin, což je toxin, který byl poprvé izolován z muchomůrky červené. Smrtelná dávka pro člověka je 40 až 50 g houby (obsah muskarinu 0,037 %).

Zajímavost:
V červnu 2005 se po vláknici začervenalé otrávila i želva ostruhatá (Geochelone sulcata). Pocházela z domácího chovu a vláknici pozřela ve venkovním výběhu, což spatřil i její majitel. Zhruba po třech hodinách se u želvy začaly projevovat v podstatě shodné příznaky otravy jako u lidí. Veterinářům se nakonec želvu podařilo zachránit.

Možnost záměny za jinou houbu: