slizobedla slzivá (Limacella guttata)
Tento druh lupenaté houby dobře charakterizuje zejména výrazný bělavý prsten, který je velmi často zdobený průsvitnými vodnatými kapičkami, jež po sobě zanechávají ve stáří tmavohnědé až hnědočerné skvrnky. Vyznačuje se také velmi tenkou pokožkou klobouku a výraznou moučnou vůní dužniny.
Srpen - Listopad
Biotop a rozšíření:
Roste vzácně v listnatých i jehličnatých lesích, s oblibou ve větším spadu listí nebo jehličí na neutrálních či zásaditých půdách. Objevuje se zpravidla ve skupinách, od nížin až po horské polohy.
Popis:
Klobouk: 40-120(-160) mm široký, v mládí vejčitý až polokulovitý, brzy široce zvoncovitý, později nízce vyklenutý, v dospělosti rozprostřený s širokým tupým hrbolem nebo až plochý, na povrchu hladký, přilnavý, za vlhka slizký a lepkavý, na okraji světle bělavě žemlový až okrový, na temeni tmavší, s velmi tenkou a jemnou pokožkou.
Lupeny: 5-12 mm vysoké, volné, husté, měkké, bělavé až bělavě béžové.
Třeň: 60-170 x 12-25 mm velký, válcovitý, na bázi rozšířený, plný, na povrchu jemně vláknitý až vločkatý, bělavý, v dospělosti s nenápadným pleťovým či krémovým nádechem, opatřený výrazným bělavým prstenem, zdobeným často průhlednými kapičkami, po nichž v dospělosti zůstávají hnědé až hnědočerné skvrny.
Dužnina: Měkce masitá, bělavá, ve třeni v dospělosti nepatrně vybledle nahnědlá, na řezu neměnná, s výraznou moučnou vůní a chutí.
Výtrusný prach: Bělavý.
Kuchyňské využití:
Je jedlá, ale dosti vzácná, takže se ke konzumaci nedoporučuje. Na Slovensku je dokonce chráněná, přičemž pokuta za sběr jedné plodnice činí 46 EUR.
Možnost záměny za jinou houbu:
slizobedla lesklá (Limacella illinita):- liší se od sebe zejména prstenem a povrchem klobouku. U slizobedly lesklé prsten v podstatě chybí a klobouk je pokrytý silnější vrstvou slizu, zatímco slizobedla slzivá má prsten výrazný a její klobouk je slizký pouze za vlhka.