NaturAtlas.cz
 
Jedovaté houbyNejedlé nebo jedovaté houby se zdravotně prospěšnými látkami

pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma)

Období růstu:
Květen - Listopad

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá velmi hojně, obvykle v početných skupinách či čarodějných kruzích, v lesích, křovinách, zahradách, sadech, parcích a na dalších místech. Často se objevuje při okrajích lesů nebo cest a upřednostňuje místa bohaté na živiny. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Popis:
Klobouk: 50-150 mm široký, zprvu polokulovitý až kulovitý nebo vejčitý, později široce kuželovitý až vyklenutý s častým plochým temenem, suchý, hladký, v dospělosti někdy paprsčitě nebo šupinkatě rozpraskávající, bílý nebo bělavě našedlý, na temeni občas nahnědlý či béžově okrový.
Lupeny: 5-10 mm vysoké, husté, volné, tenké, vláčné, zprvu šedorůžové až masově narůžovělé, později čokoládově hnědé, nakonec černohnědé až černé.
Třeň: 70-180 x 10-25 mm velký, válcovitý, ve spodní části často zahnutý, na bázi obvykle hlízovitě rozšířený, v mládí víceméně plný, v dospělosti nepatrně dutý, hladký, bílý, v horní části někdy za vlhka masově načervenalý, opatřený výrazným bělavým prstenem.
Dužnina: Bílá, v bázi třeně nažloutlá, po poranění a na řezu okamžitě intenzivně chromově žloutnoucí, s nepříjemnou chutí a pachem po karbolu.
Výtrusný prach: Čokoládově hnědý.

Kuchyňské využití:
Mírně jedovatý druh způsobující žaludeční křeče provázené průjmy a zvracením.

Vliv na zdraví:
Obsahuje nezanedbatelné množství hořčíku, vápníku a železa. Mimo to obsahuje i látky s významnými antimikrobiálními účinky.

Upozornění:
Pečárky patří mezi velmi oblíbené houby, avšak někteří houbaři netuší, že zahrnují i některé mírně jedovaté druhy. Celkově jsou si tyto houby dost podobné, ale jedovaté druhy se přece jen v některých znacích liší. Na rozdíl od některých jiných jedovatých hub nejsou zákeřné, protože nás dopředu varují, abychom si s nimi příliš nezahrávali. Při jejich určování je důležitá reakce dužniny na řezu nebo při poranění. Celé plodnice některých jedovatých pečárek totiž na poraněných místech okamžitě intenzivně chromově žloutnou. Pečárka zápašná přesně takovýto druh představuje, což můžeme zjistit během jedné jediné vteřiny. Stačí rýpnout do klobouku nebo spodní části třeně a uvidíme okamžitou barevnou reakci. Rychlé zežloutnutí ale není jedinou indicií správné identifikace. Na tuto pečárku nás totiž upozorní také její výrazný pach po karbolu.

Možnost záměny za jinou houbu:

Jedlé houbyPotenciálně nebezpečné houby
bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites):
- oba druhy od sebe rozlišíme především díky barvě lupenů. Bedla zardělá má lupeny bílé, zatímco všechny druhy pečárek je mají v závislosti na stáří plodnic narůžověle hnědé, hnědočerné nebo černé.
Další možnost záměny:
- další druhy pečárek, případně bedel z rodu Leucoagaricus.

Na všechny texty a fotografie na webu NaturAtlas.cz se vztahuje autorský zákon.
Bez souhlasu příslušného autora nelze texty ani fotografie jinde použít.
Zásady Cookies