pařezník pozdní (Panellus serotinus)
Dobře poznatelný druh, který prozradí zejména klobouk, jehož žlutý podklad je hustě zdobený drobnými, nejčastěji olivově žlutohnědými až zelenomodrými zrníčky. K dalším charakteristickým znakům patří vrásčitý okraj klobouku a nahnědlá zrnka na povrchu žlutého až žlutooranžového, kuželovitého a krátkého třeně.
Říjen - Prosinec
Biotop a rozšíření:
Roste místy dosti hojně na odumřelém dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů, zejména na olších, vrbách, bucích a javorech. Upřednostňuje vlhké podmáčené lokality, objevuje se téměř vždy ve skupinách nebo s plodnicemi uspořádanými střechovitě nad sebou a vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.
Popis:
Klobouk: 40-120 mm velký, zprvu ledvinovitý, škeblovitý nebo lopatkovitý, později vějířovitý, vyklenutý až plochý, na okraji nepatrně podehnutý a často charakteristicky vrásčitý, za sucha jemně plstnatý, za vlhka slizký, s tenkou žlutou pokožkou, hustě zdobenou zelenohnědými, žlutohnědými, olivovými nebo zelenomodrými drobnými zrnky.
Lupeny: 3-8 mm vysoké, připojené až krátce sbíhavé, husté, tenké, vidlené, bělavé, bělavě nažloutlé až bělavě žlutooranžové, u třeně na ostří občas rezavě hnědé.
Třeň: 8-25 mm dlouhý, 10-20 mm široký, postranní, kuželovitý a směrem k bázi se zužující, plný, na bázi občas bělavě plstnatý, bělavě nažloutlý až žlutooranžový, posetý drobnými hnědými zrnky.
Dužnina: Pružně masitá, pod pokožkou klobouku tence rosolovitá, vybledle bělavě nažloutlá, na řezu neměnná, s nevýraznou vůní a mírnou nebo nahořklou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Je jedlý, avšak z některých lokalit bývají plodnice nahořklé. Plodnice s nehořkou dužninou jsou chutné a uplatní se zejména v čínských pokrmech nebo naložené ve sladkokyselém nálevu.
Vliv na zdraví:
Obsahuje prospěšné glukany a vyznačuje se protizánětlivými účinky. Doporučuje se zejména lidem trpícím obezitou a diabetikům.
Možnost záměny za jinou houbu:
hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus):- pařezník pozdní se vyznačuje krátkým zakrslým třeněm, který je posetý charakteristickými hnědavými zrníčky, zatímco u hlívy ústřičné je třeň bělavý, bělavě šedý nebo nepatrně nahnědlý a bývá opatřený sbíhavými lupeny.
Další možnost záměny:
- jedlý pařezník nažloutlý (Sarcomyxa edulis) se vyznačuje víceméně žlutými klobouky a nehořkou aromatickou dužninou. U nás se s ním pravděpodobně nesetkáme. Nalezen byl v Číně, Japonsku, USA a Rusku.