ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca)
K charakteristickým znakům ohnivce rakouského patří sytě červeně zbarvené rouško, vnější plstnatá, za vlhka bělavě načervenalá, při zasychání bělavá strana plodnice a u dospělých exemplářů často krátce cípovitě rozpraskávající okraj.
Únor - Duben
Biotop a rozšíření:
Vyrůstá hojně na starých spadaných větvičkách některých listnáčů, jež jsou potažené mechem. Patří k nádherným jarním houbám, které se objevují obvykle brzy poté, co roztaje sníh. Můžeme na něj narazit dokonce již koncem října, kdy udeří první mrazíky a následně se oteplí. Nejhojněji se objevuje zpravidla v únoru nebo počátkem března, později s přibývajícími vyššími teplotami postupně mizí. Vyskytuje se v nížinách a pahorkatinách, v podhorských oblastech je vzácnější.
Popis:
Plodnice: 25-70(-100) mm velké, zprvu nad třeňovou částí polokulovité, později pohárovité až zprohýbaně miskovité, na okraji často dovnitř zahnuté a někdy krátce cípovitě rozpukávající, křehké, s hladkým, sytě červeným rouškem a vnější bělavě plstnatou stranou.
Třeň: 10-30(-50) x 04-12 mm velký, válcovitý, v horní části rozšířený, pružně pevný, plný, jemně plstnatý, bělavý, často ukrytý v mechu.
Dužnina: Tence masitá, tuhá, bělavě červená, na řezu neměnná, s nenápadným pachem a chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Některé zdroje jej sice uvádí jako jedlý, ale ke konzumaci se vzhledem k houževnatě tuhé dužnině a době růstu rozhodně nedoporučuje.
Poznámka:
Rod Sarcoscypha zahrnuje v Evropě 5 druhů a u nás se nejčastěji setkáme právě s ohnivcem rakouským. Vzácně ještě můžeme objevit ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana), jenž se dá spolehlivě rozlišit mikroskopicky, případně ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea). Všechny tyto druhy jsou si makroskopicky dosti podobné, takže je jejich určování od oka v některých případech dosti problematické. Někteří mykologové je dokážou identifikovat i makroskopicky, ale pouze v takových případech, kdy se jedná o typické plodnice. Pokud pomineme ohnivce jurského, určovaly se dříve všechny nálezy jako ohnivec šarlatový, což ale nebylo správné. Z hlediska nejnovějších poznatků je zřejmé, že je u nás ohnivec šarlatový dosti vzácný. Oba druhy se liší jinými chloupky na vnější straně plodnic. Ohnivec rakouský je má zakroucené, zatímco u ohnivce šarlatového jsou víceméně rovné. Díky tomu má ohnivec rakouský výrazněji plstnatou vnější část, což je patrné zejména u zasychajících plodnic, které postupně zbělají. Můj osobní poznatek je také ten, že se většinou vyznačují výrazným bělavým třeněm, který u ohnivců šarlatových buď chybí, nebo je podstatně subtilnější a kratší.
Možnost záměny za jinou houbu:
ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea):- liší se od sebe vnější stranou plodnic, která je u ohnivce rakouského bělavější, což způsobují miniaturní zakroucené chloupky. Ohnivec šarlatový má tyto chloupky rovné a jeho vnější strana je spíše červeně zbarvená. Liší se také velikostí plodnic, zejména třeně, který je u ohnivce rakouského obvykle nepřehlédnutelný, zatímco u ohnivce šarlatového je podstatně subtilnější nebo dokonce chybí.
ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana):- plodnice ohnivce jurského vyrůstají téměř výhradně pod lípami a dokážou někdy narůst až do 12-15 cm. Ohnivec rakouský vytváří menší plodnice a vyznačuje se obvykle zřetelným třeněm, jenž u ohnivce jurského většinou chybí.
ohnivec rakouský žlutý (Sarcoscypha austriaca var. lutea):- liší se od sebe jiným zbarvením rouška. Běžný ohnivec rakouský má rouško červené, zatímco var. lutea jej má žlutooranžové až oranžové.