Charakteristické znaky:
K typickým znakům václavky smrkové patří masově červenohnědý klobouk hustě pokrytý hnědými šupinkami a zprvu bílé, později bělavě krémové lupeny s častým hnědavým ostřím. Třeň je nad prstenem hladký až jemně vločkatý, zpočátku bílý, později bělavě načervenalý, pod prstenem směrem k bázi postupně hnědnoucí, pokrytý vatovitými zbytky vela. Prsten je vatovitý, často rýhovaný, zpočátku bílý později bělavě růžovočervený.
K typickým znakům václavky smrkové patří masově červenohnědý klobouk hustě pokrytý hnědými šupinkami a zprvu bílé, později bělavě krémové lupeny s častým hnědavým ostřím. Třeň je nad prstenem hladký až jemně vločkatý, zpočátku bílý, později bělavě načervenalý, pod prstenem směrem k bázi postupně hnědnoucí, pokrytý vatovitými zbytky vela. Prsten je vatovitý, často rýhovaný, zpočátku bílý později bělavě růžovočervený.
Září - Listopad
Biotop a rozšíření:
Roste velice hojně, obvykle v početných trsech na dřevě živých i mrtvých jehličnanů, velmi vzácně i listnáčů. Nejčastěji se objevuje ve smrkových monokulturách, ale neopovrhuje ani borovicemi nebo jedlemi. Pokud jde o listnáče, byla nalezena na dubu, buku, bříze, habru, jeřábu a janovci. Vyskytuje se od nížin až po horský stupeň a upřednostňuje lokality s kyselými půdami. Na místech se zásaditým podložím málokdy přechází k parazitismu.
Popis:
Klobouk: 30-120(-200)mm v průměru, zprvu široce kuželovitý až nízce vyklenutý s podvinutým okrajem, později plochý, v dospělosti někdy až vmáčklý a často zprohýbaný, suchý, v mládí masově až nafialověle hnědý, později masově červenohnědý nebo načervenale okrový, na temeni tmavší, hustě pokrytý hnědými, víceméně koncentricky uspořádanými šupinkami.
Lupeny: 5-12 mm vysoké, připojené až krátce sbíhavé, husté, tenké, měkké, zprvu bílé, později bělavě krémové, ve stáří někdy červenohnědě skvrnité, v dospělosti často na ostří hnědavé.
Třeň: 60-150(-200) x 5-25 mm velký, válcovitý, na bázi někdy rozšířený, plný, suchý, nad prstenem zprvu bílý, později bělavě načervenalý, hladký až jemně vločkatý, pod prstenem postupně hnědnoucí, pokrytý bílými až hnědavými vločkami a vatovitými zbytky vela.
Prsten: Vatovitý, často se dvěma ostřími, nahoře zpočátku bílý, později až bělavě růžovočervený, hladký či rýhovaný, vespod olemovaný tmavohnědými vločkami.
Dužnina: Pružně masitá, bílá, na řezu neměnná, s příjemnou houbovou vůní a nepatrně svíravou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
Kuchyňské využití:
Řadíme ji k vynikajícím jedlým houbám, které však vyžadují minimálně 20-25 minut dlouhou tepelnou úpravu. Za syrova je jedovatá a způsobuje nepříjemné žaludeční obtíže. Vynikající je v guláši nebo naložená v sladkokyselém nálevu.
Poznámka:
Všechny druhy václavek jsou po důkladné tepelné úpravě jedlé.
Zajímavost:
Patří mezi nejtěžší a nejdéle žijící organismy světa. Na jedné lokalitě v americkém státě Oregon činí hmotnost rozvětvených provazců podhoubí této houby až několik tun. Geneticky analýzy vybraných vzorků prokázaly samostatný exemplář pokrývající plochu 8,9 km2, což je v přepočtu zhruba 1665 fotbalových hřišť. Minimální stáří tohoto exempláře se odhaduje na 2400 let.
Možnost záměny za jinou houbu:
václavka hlíznatá (Armillaria gallica):
- liší se od sebe jiným zbarvením šupin, které je u václavky hlíznaté žluté, zatímco u václavky smrkové tmavohnědé až černohnědé. Václavka hlíznatá navíc vyrůstá téměř výhradně na listnáčích, což je u václavky smrkové velmi vzácný jev.
- liší se od sebe jiným zbarvením šupin, které je u václavky hlíznaté žluté, zatímco u václavky smrkové tmavohnědé až černohnědé. Václavka hlíznatá navíc vyrůstá téměř výhradně na listnáčích, což je u václavky smrkové velmi vzácný jev.
šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa):
- liší se zejména jiným povrchem třeně, který je v případě šupinovky kostrbaté šupinatý, což u václavky smrkové neplatí. Odlišný je také jejich biotop.
- liší se zejména jiným povrchem třeně, který je v případě šupinovky kostrbaté šupinatý, což u václavky smrkové neplatí. Odlišný je také jejich biotop.
Další možnost záměny:
- václavka severská (Armillaria borealis) lišící se blanitým prstenem a obvykle méně patrnými šupinkami na klobouku. Roste zejména na smrku, jedli, bříze, buku a habru.
- jiné druhy václavek lišící se absencí prstenu nebo jiným zbarvením některých částí plodnic.
- jiné druhy václavek lišící se absencí prstenu nebo jiným zbarvením některých částí plodnic.