Období růstu:
Červenec - Listopad

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá jednotlivě i ve skupinách, v lesích, parcích, na okrajích luk, na hřbitovech a dalších podobných místech, nejčastěji pod břízami, smrky a borovicemi. Upřednostňuje lokality s kyselým podložím a vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.

Popis:
Klobouk: 50-150(-200) mm široký, zprvu polokulovitý až kulovitý, později vyklenutý až rozložený, v dospělosti na okraji často krátce rýhovaný, oranžově červený nebo červený, na povrchu většinou pokrytý snadno smytelnými bělavými bradavkami.
Lupeny: 5-12 mm vysoké, volné, husté, vláčné, v mládí bílé, později někdy s jemným žlutooranžovým nádechem.
Třeň: 80-200 x 15-30 mm velký, válcovitý, na bázi kyjovitě rozšířený, bělavý, opatřený bělavým blanitým prstenem se žlutým olemováním a na bázi bělavou hlízou s několika soustřednými kruhy, tvořenými nažloutlými bradavkami.
Dužnina: Bílá, na řezu neměnná, pod pokožkou zlatožlutá, s nevýraznou vůní a příjemnou šťavnatou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.

Kuchyňské využití:
Řadíme ji k mírně jedovatým houbám.

Upozornění:
Obsahuje menší množství muskarinu, což je jedovatý alkaloid, který byl poprvé izolován právě z muchomůrky červené. Muskarin obsahují i jiné houby, přičemž nejnebezpečnější je patrně vláknice začervenalá (Inocybe erubescens), jejíž plodnice obsahují až 100x větší množství tohoto toxinu. Mezi typické projevy muskarinových otrav patří brzká žaludeční nevolnost a značné slinění. Muchomůrka červená ale obsahuje i jiné nebezpečné látky, zejména kyselinu ibotenovou a muscimol, jež způsobují poruchy vědomí a vyvolávají halucinace. Jednorázové požití malého množství muchomůrky červené není obvykle nebezpečné, avšak vyšší míra konzumace nebezpečná je a může výjimečně způsobit i smrt. První příznaky otravy nastupují poměrně brzy v rozmezí 30-180 minut a potíže ustupují většinou do 24 hodin. K typickým projevům nepatří jen halucinace a poruchy vědomí, ale také ataxie, hysterie, zmatenost, otupělost, nepozornost a celkově hyperkinetické chování.

Vliv na zdraví:
V lidovém léčitelství byla muchomůrka červená používána například proti otokům. V současnosti se využívá zejména v homeopatii a doporučuje se při léčbě nervové lability, epilepsie, Parkinsonovy nemoci, roztroušené sklerózy atd.

Zajímavost:
Slovo "muchomůrka" nevzniklo náhodou. Bylo odvozeno od toho, že se muchomůrka červená používala k zabíjení (moření) much.

Možnost záměny za jinou houbu: