čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)
Lupeny čepičatky jehličnanové jsou zpočátku světle okrové, ke třeni široce připojené až krátce sbíhavé a na ostří bělavé. Třeň je zejména pod pomíjivým prstenem na povrchu bělavě vláknitý.
Srpen - Listopad
Biotop a rozšíření:
Vyrůstá místy dosti hojně, především ve smrkových a borových lesích na tlejících kmenech a pařezech, ale také na místech, kde se zpracovává dřevo. Objevuje se ve skupinách, vzácněji jednotlivě nebo trsnatě a vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.
Popis:
Klobouk: 10-40(-60)mm široký, vyklenutý až plochý, hladký, mastný, načervenale nebo nažloutle hnědý, za vlhka tmavší, někdy hygrofánní, s ostrým a prosvítavě rýhovaným okrajem, často zdobeným zbytky vela.
Lupeny: 2-6 mm vysoké, připojené až krátce sbíhavé, poměrně husté, středně tlusté, zpočátku světle okrové, později nahnědlé až rezavohnědé, s bělavým ostřím.
Třeň: 25-70 x 2-6 mm velký, načervenale hnědavý nebo okrový, na povrchu nad prstýnkem jemně vločkatý, pod ním výrazně bělavě vláknitý, směrem k bázi tmavší.
Prsten: Úzký, tenký, vatovitý, pomíjivý, zprvu obvykle odstávající a bělavý, později od vypadávajících výtrusů rezavě hnědý.
Dužnina: Tence masitá, světle okrová, ve třeni hnědavá, na řezu neměnná, s příjemnou moučnou vůní a chutí.
Výtrusný prach: Rezavohnědý.
Kuchyňské využití:
Smrtelně jedovatá houba s vysokým obsahem velmi nebezpečných amanitinů, což jsou toxiny nacházející se i v muchomůrce zelené (Amanita phalloides).
Poznámka:
Až do roku 2001 se vzhledem k biotopu a celkovém vzezření plodnic rozlišovaly další 4 druhy čepičatek, avšak podle nejnovějších poznatků na základě analýzy DNA se jedná o jeden totožný druh.
Možnost záměny za jinou houbu:
penízovka sametonohá (Flammulina velutipes):- v některých případech lze smrtelně jedovatou čepičatku zaměnit za jedlou penízovku sametonohou. Ta však roste převážně trsnatě a liší se zcela odlišným, ve stáří na bázi černajícím třeněm s absencí prstenu.
opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis):- opeňka měnlivá má ovocně nasládlou vůní dužniny, šupinkatý povrch třeně a roste téměř výhradně na listnáčích, zatímco čepičatka má vůni moučnou, vyrůstá zejména na jehličnanech a její třeň je na povrchu bělavě vláknitý.
lysohlávka česká (Psilocybe bohemica):- čepičatku jehličnanovou prozradí moučná vůně a jemně vláknitý třeň, zatímco lysohlávka česká má lysý třeň, nenápadnou vůni a liší se navíc i častými zelenomodrými skvrnami na klobouku.
Další možnost záměny:
- za jiné druhy čepičatek a podobně zbarvené penízovky.