hřib moravský (Aureoboletus moravicus)
Povrch třeně hřibu moravského pokrývají velmi drobná žlutavá, žlutavě nahnědlá, někdy až načervenalá zrnka. Třeň je plný, pevný, vrásčitý a suchý. Rourky jsou béžové nebo světle okrové, ke třeni připojené až krátce sbíhavé.
Červenec - Říjen
Biotop a rozšíření:
Roste velice vzácně v teplých listnatých lesích nebo na hrázích rybníků, většinou pod duby. Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinách na neutrálních či zásaditých půdách. Setkat se s ním můžeme v nížinách, případně v nižších partiích středních poloh.
Popis:
Klobouk: 30-90 mm široký, zprvu polokulovitý, později klenutý, v dospělosti až rozložený, v mládí jemně plstnatý, stářím olysávající, hladký nebo nepatrně hrbolkatý, za sucha někdy políčkovitě rozpraskávající, béžový, béžově nahnědlý, narezavěle nahnědlý nebo vybledle okrový.
Rourky: 4-10 mm dlouhé, připojené až krátce sbíhavé, zprvu béžové nebo světle okrové, později s olivovým nádechem.
Póry: V mládí drobnější, později až 2,5 mm velké, protáhle hranaté, stejně zbarvené jako rourky.
Třeň: 40-90 x 10-30 mm velký, nejčastěji válcovitý nebo vřetenovitý, někdy kyjovitý nebo ve střední části rozšířený, na bázi často kořenovitě zahrocený, plný, poměrně pevný, na povrchu suchý a vrásčitý až brázditý, vybledle béžový až světle okrový, pokrytý velmi drobnými žlutavými, žlutavě nahnědlými, někdy až načervenalými zrnky.
Dužnina: Bělavá, v horní části klobouku nepatrně okrově nahnědlá, na řezu neměnná. Těsně nad rourkami je v případě mladších plodnic patrná načervenalá či načervenale hnědavá linka. Chuť má mírnou a voní po směsici kokosu, kopru a vanilky.
Výtrusný prach: Olivově žlutý.
Kuchyňské využití:
Jedlý, avšak zákonem chráněný druh.
Možnost záměny za jinou houbu:
hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus):- liší se od sebe zejména dužninou, která je u hřibu moravského bělavá a voní po kokosu s vanilkou, zatímco hřib plstnatý je cítit obvykle po jodoformu, jeho dužnina je spíše světle žlutavá a navíc má podstatněji tvrdší třeň.
kozák dubový (Leccinellum crocipodium):- v některých případech si mohou být oba druhy celkem podobné, liší se však poměrně zásadně. Odlišná je zejména dužnina, která je u kozáku dubového bělavě nažloutlá, avšak na řezu se rychle zbarvuje do špinavě růžova, později do šedofialova a nakonec až do šedočerna. Dužnina hřibu moravského je víceméně bělavá a na řezu neměnná.
Další možnost záměny:
- jedlý hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) odlišující se olivově šedohnědým kloboukem a třeněm, který je často zdobený velkými protáhlými oky.
- jedlý a vzácný hřib zlatokořenný (Xerocomus chrysonemus) lišící se zejména zlatožlutou plstí na bazální části třeně.
- jedlý a vzácný hřib zlatokořenný (Xerocomus chrysonemus) lišící se zejména zlatožlutou plstí na bazální části třeně.