Období růstu:
Červenec - Říjen

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá nepříliš hojně v jehličnatých i listnatých lesích, nejčastěji pod smrky, borovicemi a buky. Objevuje se obvykle v menších skupinách, s oblibou na vlhčích mechatých nebo zastíněných lokalitách s kyselým či neutrálním podložím. Upřednostňuje vyšší polohy.

Popis:
Klobouk: 50-100(-150) mm široký, zprvu polokulovitý, později klenutý, v dospělosti až poduškovitý, jemně sametový, suchý, ve stáří místy olysávající, umouněně šedohnědý, šedočerný až olivově hnědočerný, často s prolínajícími světlejšími partiemi.
Rourky: 8-18 mm dlouhé, připojené až zúženě připojené, zprvu šedavé, později šedohnědavé, ve stáří až špinavě hnědé, na řezu nejdříve šedorůžovějící, špinavě červenající nebo i nepatrně šedomodrající, posléze tmavě hnědnoucí až černající.
Póry: V mládí drobné, později až 1,5 mm velké, podobně zbarvené jako rourky, avšak obvykle tmavší.
Třeň: 50-140 x 15-40 mm velký, obvykle válcovitý nebo protáhle kyjovitý, plný, suchý, jemně sametový, šedohnědý, špinavě hnědý až hnědočerný, na bázi bělavě plstnatý, jinak pokrytý drobnými hnědavými zrníčky.
Dužnina: Zprvu pevně masitá a bělavá, později houbovitě změklá, ve stáří občas až bělavě našedlá či nahnědlá, na řezu někdy neměnná, jindy v některých místech zpočátku slabě červenající či modrající, následně šedohnědnoucí až šedočernající, s mírně palčivou chutí a v dospělosti s pachem po impregnovaných železničních pražcích.
Výtrusný prach: Červenohnědý.

Kuchyňské využití:
Jedlý, avšak nepříliš chutný druh, k jehož konzumaci se sbírají pouze mladé plodnice.

Poznámka:
Tento hřib je pravděpodobně jediným zástupcem rodu Porphyrellus, který vyrůstá v Evropě. Z tohoto důvodu je u nás v podstatě nezaměnitelný.