NaturAtlas.cz
 
Smrtelně jedovaté houby

muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina)

Období růstu:
Červen - Listopad

Biotop a rozšíření:
Roste dosti hojně v listnatých, řidčeji i jehličnatých lesích, parcích, na hřbitovech a na jiných podobných místech, zejména pod duby, buky a borovicemi. Objevuje se nejčastěji v menších roztroušených skupinách na mírně kyselých, neutrálních nebo zásaditých půdách. Vyskytuje se od nížin až po podhorský stupeň.

Popis:
Klobouk: 40-100 mm široký, zprvu vejčitý až polokulovitý nebo tupě kuželovitý, později vyklenutý, v dospělosti plochý, někdy vmáčklý, na okraji krátce rýhovaný, v mládí se třeněm spojený bílým blanitým velem.
Pokožka: Tenká, na povrchu hladká, šedohnědá nebo světle okrově hnědá, uprostřed tmavší, pokrytá drobnými, bílými, bradavkovitými útržky vela.
Lupeny: 5-12 mm vysoké, odsedlé, poměrně hustě, středně tlusté, jemné, po celou dobu růstu bílé, na ostří jemně vločkaté.
Třeň: 60-120 x 8-25 mm velký, válcovitý, vespod někdy rozšířený, vláknitý, nepříliš tvrdý, zpočátku plný, později rourkovitě dutý, na povrchu zřetelně vločkatý až téměř šupinkatý, bílý, nahoře opatřený hladkým, bílým, pomíjivým prstenem a ve spodní části oble odsedlou bělavou hlízou, obalenou jemnou bělavou pochvou.
Dužnina: Tence a měkce masitá, bílá, na řezu neměnná, s nenápadnou zemitou až ředkvovou vůní a jemně nasládlou chutí.
Výtrusný prach: Bílý.

Kuchyňské využití:
Prudce jedovatá houba, jejíž konzumace může vzácně přivodit i smrt. Obsahuje toxin mykoatropin, který se projevuje závažnými neurologickými symptomy.

Možnost záměny za jinou houbu:

Jedlé, velmi chutné houbyJedlé, za syrova jedovaté houbyJedlé léčivé houby - Obsahují zravotně prospěšné látky
muchomůrka růžovka (Amanita rubescens):
- nejdůležitější rozlišovací znak představuje prsten, jenž je u muchomůrky tygrované na povrchu hladký, zatímco růžovka jej má svisle rýhovaný. Oba druhy se navíc liší jinou barvou dužniny, která je u růžovky v některých částech bělavě narůžovělá.
Jedlé, nepříliš chutné houby
muchomůrka šedivka (Amanita excelsa):
- nejdůležitější rozlišovací znak představuje prsten, který je v případě muchomůrky tygrované hladký, zatímco muchomůrka šedivka jej má rýhovaný. Muchomůrka tygrovaná má navíc oble odsedlou hlízu, nad níž jsou obvykle dobře patrné 1-2 bělavé prstencovité pásky.

Na všechny texty a fotografie na webu NaturAtlas.cz se vztahuje autorský zákon.
Bez souhlasu příslušného autora nelze texty ani fotografie jinde použít.
Zásady Cookies