NaturAtlas.cz
 
Jedlé houbyPotenciálně nebezpečné houby

bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum)

Období růstu:
Červen - Listopad

Biotop a rozšíření:
Roste nepříliš hojně v zahradách, pařnících, sklenících, parcích a na dalších podobných místech. Objevuje se obvykle v početných skupinách a upřednostňuje ruderální místa bohatá na humus. Setkat se s ní můžeme nejčastěji na podzim, přičemž v pařnících a sklenících může vyrůst prakticky kdykoli. Vyskytuje se od nížin po podhorský stupeň.

Popis:
Klobouk: 80-200 mm široký, dosti masitý, zprvu polokulovitý, později ploše vyklenutý, od třeně snadno oddělitelný, bělavý, většinou výrazně koncentricky šupinatý s víceméně hladkým krémově hnědým až hnědým temenem. Šupiny jsou vláknité, na okraji klobouku bělavé, směrem k temeni krémově až skořicově hnědnoucí.
Lupeny: 8-18 mm vysoké, odsedlé, husté, tenké, bělavé, při poranění někdy nepatrně oranžovějící.
Třeň: 80-180 x 15-30 mm velký, válcovitý, hladký, v dospělosti nad bází dutý, bělavý až bělavě nahnědlý, při poranění do 10-15 vteřin slabě oranžově červenající, později hnědnoucí, většinou s výraznou kulovitou nebo odsedlou hlízou a blanitým, obtížně posuvným, bělavým, vespod až bělavě nahnědlým prstenem.
Dužnina: Bělavá, na řezu po několika vteřinách v klobouku a horní části třeně slabě oranžově červenající, později postupně zahnědávající, s příjemnou houbovou vůní i chutí.
Výtrusný prach: Bílý.

Kuchyňské využití:
Jedlá, u citlivějších jedinců však může způsobit zdravotní obtíže.

Upozornění:
Tento druh bedly patří do rodu Chlorophyllum, který v současné době zahrnuje 28 taxonů. Ještě v roce 2018 se uvádělo pouze 6 druhů, přičemž 4 z nich vyrůstaly v Evropě. U nás se kromě tohoto druhu ještě můžeme setkat s bedlou červenající (Chlorophyllum rachodes) a bedlou šedohnědou (Chlorophyllum olivieri). V Evropě, konkrétně ve Skotsku byla také nalezena bedla zelenolupenná (Chlorophyllum molybdites). Všechny tyto druhy se vyznačují červenající dužninou a bohužel také tím, že způsobují u některých citlivějších lidí zdravotní obtíže. Prokazatelně jedovatá je přitom pouze bedla zelenolupenná, v ostatních druzích žádné toxické látky zjištěny nebyly. I přesto mohou mít lidé po konzumaci těchto hub žaludeční problémy, můžou se u nich objevovat otoky, dušnost, zarudnutí pokožky a různé vyrážky. Kožní projevy se vyskytují nejčastěji u lidí, kteří pokrm z těchto bedel kombinují s alkoholem. Reakce na některé látky v bedlách s červenající dužninou mohou být poměrně vážné. V září roku 2011 byl dokonce v Plzeňském kraji zaznamenán smrtelný případ starší ženy, která prokazatelně zkonzumovala bedlu červenající a její smrt měla s touto houbou přímou souvislost. Jsou zaznamenány případy, kdy si celá rodina pochutnala na pokrmu z červenajících bedel, přičemž zdravotní obtíže pociťoval jen jeden člen rodiny.

Poznámka:
Dříve byla evidována pod názvy: Macrolepiota rhacodes var. bohemica a Macrolepiota venenata. V některých atlasech se uvádí jako jedovatá.

Možnost záměny za jinou houbu:

Jedlé houbyPotenciálně nebezpečné houby
bedla červenající (Chlorophyllum rachodes):
- bedlu zahradní charkaterizuje výrazná kulovitá hlíza a růst v zahradách, sklenících, pařnicích a na dalších podobných místech, zatímco bedla červenající vyrůstá zejména v lesích, výrazněji na řezu červená a mívá spíše kyjovitou a méně výraznou hlízu.
Jedlé houbyPotenciálně nebezpečné houby
bedla šedohnědá (Chlorophyllum olivieri):
- pro bedlu zahradní je typická výrazná kulovitá hlíza a růst v zahradách, sklenících, pařnicích a na dalších podobných místech, zatímco bedla šedohnědá mívá hlízu spíše kyjovitou, její dužnina výrazněji červená a daří se jí zejména v jehličnatých lesích.
Jedlé, velmi chutné houbyJedlé léčivé houby - Obsahují zravotně prospěšné látky
bedla vysoká (Macrolepiota procera):
- bedla vysoká dorůstá do větších rozměrů a při poranění nečervená, což je naopak typické pro bedlu zahradní. Oba druhy se liší i jiným povrchem třeně, který je u bedly vysoké víceméně tygrovaný, kdežto u bedly zahradní bílý nebo bělavě nahnědlý.
Jedlé houbyPotenciálně nebezpečné houby
bedla dívčí (Leucoagaricus nympharum):
- pro bedlu zahradní je typická výrazná kulovitá hlíza, dužnina, která při poranění nenápadně šafránově červená a růst nejen v lesích, ale i zahradách, sklenících nebo pařnících, zatímco bedla dívčí mívá hlízu kyjovitou, při poranění nečervená a roste téměř výhradně v jehličnatých lesích.
Další možnost záměny:
- další druhy větších bedel z rodu Macrolepiota či Chlorophyllum.

Na všechny texty a fotografie na webu NaturAtlas.cz se vztahuje autorský zákon.
Bez souhlasu příslušného autora nelze texty ani fotografie jinde použít.
Zásady Cookies